Rodič učitelem vlastních dětí

Vůbec nemusíte mít obavy- tady nejde o zahájení závodní činnosti - o jízdu v pekelných rychlostech -  mezi brankami nebo ve sjezdu.

TADY jde o hraní s vlastním dítětem. Specializovanou činnost, která pak může (ale nemusí) následovat - pak přenechte odborníkům.

Soukromá - vlastní výuka / první zaučení rodičem

- o tom, jestli se bude 3-4 leté dítě učit lyžovat, rozhoduje - a to na 100% - VŽDY RODIČ dítěte.
Děti nelyžařů téměř nikdy nezačínají v tak útlém věku s lyžováním samostatně - musí k tomu být přinejmenším vhodný dědeček, babička, sourozenec, příbuzný - v 99% to je sám rodič.
Jinak - je výuka lyžování nejmenších dětí absolutní NESMYSL.
Pokud jste trochu lyžař, můžete ušetřit hned zpočátku nemalé množství finančních prostředků, a pokud zahájíte první "zvykací dny - nebo sezony" správně, ušetříte i spoustu času s nutným "přeprogramováním" - a sami si ověříte, jestli pak v lyžařské škole (pokud k tomu dojde) nevyhodíte peníze oknem - jestli ho to lyžování nakonec vůbec bude bavit.

A jak tedy začít s prvními krůčky, v klidu, bezpečně a spolehlivě?
Od chvíle, kdy dítě dokáže samostatně a stabilně stát - (od dvou let začínají batolata běhat, ve třech už není problém samostatně chodit, stát, utíkat - a ve čtyřech jsou opravdu v 99% i stabilní) - můžete je také SAMOSTATNĚ a bezpečně začít učit sjíždět svah na lyžích. tak, jako jste je "učili" chodit...

Dítě musí mít od počátku pocit, že je na všechno "samo". Že samo jede, samo zatáčí, samo brzdí - že se nespoléhá a nemůže spoléhat na nikoho jiného než na sebe - před ním by měla být pouze volná sjezdovka, kterou využívá k zábavě (klouzání) směrem, který si samo určí - nikdo ho viditelně nevodí, nebrzdí, nedrží mu lyže - dítě se samo začíná vnitřně programovat na ovládání nohou, rukou a lyží - a přesto potřebuje kontakt...
Potřebuje sluchové a pohybové vjemy, potřebuje radu a jistotu, že zase tak samo tady není a krizovou situaci mu někdo v začátku pomůže zvládnout.

Nejosvědčenější a opravdu ideální pomůcka k "rodičovské" a poměrně rychlé a kvalitní výuce lyžování těch nejmenších, na kterou zaučujeme především rodiče v naší privátní výuce, je výuka prvních pokusů o zatážení a zastavení tzv. "na laně"

Tahle metoda má plno "odpůrců" a "vykřikovačů", kteří se vehementně a se spoustou negativních důvodů vrhají na každého, kdo tuto metodu používá.

90% z nich jsou "profesionální" učitelé lyžování, kteří tuto metodu podrobně neznají, a pokud se s ní někdy na svých školeních (nebo kdekoliv jinde) seznámili, tak pouze s předváděním, jak a proč by se "to" dělat nemělo - jak "to" nejde a co se dělá špatně.
NIKDY neviděli použití této metody v praxi tak, jak je to ideální - a oni sami ji NIKDY nepotřebovali tak, jako "obyčejní rodiče".
Dovolím si i tvrdit - kdo kříčí negativa, je právě ten, kdo UČIT TAKTO NEUMÍ - a tím "křičením" dává jenom najevo, že něco neumí - a nechce to prostě a jednoduše přiznat. Stačilo by přece říci - mně to takhle nejde, já to neumím = JÁ učím jinak.
Vše ok.
Jenomže - to bych se sám sebe musel podrazit, ponížit, přiznat vlastní neschopnost. To dokáže málokdo, a už vůbec ne ten, který na chytrost a zkušenost "má školu". Nejlépe s titulem. To je většinou konec.
Dalších 10% odpůrců této metody jsou ti, kteří ji nikdy nevyzkoušeli (a často ani neviděli v praxi), pouze blábolí to, co si někde přečetli, nebo opakují názory "profesionálů". A pokud ji někdy vyzkoušeli, pak zásadně špatnou a nevhodnou metodou a technikou, a pak opět vykřikují, jak se tato metoda NEDÁ používat, je naprosto nevhodná a přináší pouze negativa.... oni sami to totiž neumí a dělají zásadní chyby.